Provází hosty starým zámkem
Dívka říkají ji Danny
Ústa z mořské pěny
Diadémy v očích má
Nikdo nevnímá
O čem vypráví si nikdo nevšímá

Čeká tě ještě tisích stejných
Dlouhých nudných výprav Danny
Stále stejné stěny
S těmi jmény, které znáš
Marně počítáš
Dny, kdy přijde ten na něhož čekáváš

V hodovní síni myslíš na to
Jak se posadíte spolu
K jednomu stolu
A na něj bílý ubrus dáš, říkáš však:
Tak tady žil, snil, jed a pil
Tak tedy žil kníže pán s milenkou svou
Zdejší věž Trápení zvou
Z té vížky kněžna skočila
Když kníže nechal ji být

Přízemní byt, kde není klid
Dvě sestry, táta s mámou, Danny
Kdy se tohle změní
Tak už není možné žít
Okno ve věži
Čeká až z něj skočíš se svou zátěží
Jen pojďte dál, tak na tom loži
V noci kníže klidně spával
Zde karty hrával a zde pořádal velký bál
A lidé jdou za tebou, smějí se řvou
Jdou za tebou
Netuší o tobě nic
Nečtou ze tvých zřítelnic
Tisíc lidí kolem projde
A opět klidně odejdou

Večer až zamkneš bránu
Půjdeš sama cestou domů Danny
Les je přítel němý
Tiché stromy hladí déšť
Když se ohlédneš
Vidíš černou věž
Tak řekni kam jen jdeš?

Danny?